Tábory
Každým rokem jezdíme na skautské tábory. Být na táboře znamená spát ve stanu, umývat se v potoce, vařit si, prát si, zkrátka starat se nejen o sebe, ale i o ty mladší. První den tábora stavíme stany, kuchyň a latrínu s pomocí rodičů. Další dny si ovšem vyrábíme všechno úplně samy, od sušáků na oblečení až po stožár či bránu. Snažíme se měnit prostředí, ale bohužel našim nárokům na potok, studánku a velkou louku bez civilizace nelze jen tak vyhovět. V krásné přírodě spolu prožíváme 14 dní od rána do večera. Jistě to není lehké, vždyť je nás většinou kolem 40-ti, každá jsme jiná a občas to i zaskřípe. Přesto to jsou nejkrásnější chvíle z celého našeho skautského života.
Páteří celých dvou týdnů je táborová hra, kterou připravují rádkyně již několik měsíců dopředu. Na určité téma je připraveno spoustu her v přírodě, bojovky, úkolovky, pokladovky, orientační, navigační a strategické hry a podobně. Holky jsou rozděleny do nových skupinek, v nichž najdete zástupkyně ze všech tří tradičních družin. Starší děvčata se stávají vedoucími těchto skupinek. Vymýšlejí se nová jména, stylizujeme se do nejrůznějších postav. Tyto skupinky mezi sebou soutěží a snaží se získat co nejvíce bodů při každé hře tak, aby mohly stát na stupních vítězů. Ale to není nejdůležitější. Jde přeci o zábavu, o vyzkoušení toho, co v nás je, o získání schopnosti spolupracovat a učit se tolerovat druhého, nacházet to dobré v sobě i ostatních. Vyvrcholením bývá nějaká zajímavý hra, nebo jiný nezapomenutelný zážitek.
Kromě her vztahujících se k táborové hře podnikáme i spoustu jiných věcí. Kvůli deštivému počasí se stává, že hodně času trávíme v jídelně, ve stanech a v tee-pee. Přesto se nenudíme, ale hrajeme jiné hry, malujeme, vyrábíme, zpíváme, povídáme si nebo si společně čteme. Na některých táborech míváme také tzv. workshopy, kdy zkoušíme nejrůznější novinky, např. výroba masek, učíme se spirituály, countrytance, vyrábíme slaměné věcičky…
Když je pěkné počasí, vyrážíme na výlety nebo alespoň na procházky. Okolí bývá krásné, a tak si to nesmíme nechat ujít. Na denní výlet si ovšem vybíráme vzdálenější cíle. Ve volných chvílích je prostor pro plnění tzv. bobříků. To jsou zkoušky nejrůznějších dovedností a toho, co zvládneme. Možná by se někomu zdálo, že je to příliš, ale život přece není procházka růžovou zahradou. ´Být připraven', tak zní i skautský příkaz. Například bobřík hladu, žízně, kdy nejíme a nepijeme celých 24 hodin, při zkoušce bolesti musíme projít bosýma nohama v kopřivách, nebo si lehnout do studené vody, při odvaze projít tmavým lesem samy, výrobek ke splnění zručnosti ukáže naši šikovnost, zkouška přírody potvrdí znalost mnoha stromů a květin a tak dále.
Večery na skautském táboře vypadají různě. Malé světlušky jdou po pohádce spát, starší děvčata mají možnost pobýt chvilku u tepla kamen nebo při ohni v tee-pee. Snažíme se nevynechat noční hru a také táboráky. Nejdůležitějším ohněm je slibový táborák. Je to slavnostní chvíle, kdy nové skautky a světlušky pronášejí slavnostní slib a zaručují se, že se budou snažit řídit ve svém životě hodnotami skautských ideálů. Protože je náš oddíl křesťansky orientovaný, nechybí v našem programu výchova duše. Kromě příběhů a moudrých výroků na táborové nástěnce míváme tzv. duchovní čtvrthodinky, v nichž si dáváme společné předsevzetí na celý den. Např. snažit se udělat radost, nekazit ostatním hru, všímat si krásy přírody a podobně. O nedělích slavíme mši svatou v přírodě s pozvaným knězem.
Co se týče duchovních prvků, je třeba zdůraznit, že v našem oddíle je veliké procento nevěřících či hledajících. Respektujeme svobodu každého a nikdo není nucen účastnit se programu, s nímž se vnitřně neztotožňuje. Vždyť tolerance a pochopení by měly být „vybavením“ každé skautky a světlušky. Na co je náš oddíl obzvláště šikovný je hudba. Zpíváme často, rádi, vesele, při každé možné příležitosti. Učíme se nové písně k táboráku či na mši, zkoušíme i náročnější skladbičky. Je to něco, co nás provází celý den, při výletech, ukončení dne. Protože jezdíme s 2. chlapeckým oddílem, také s nimi podnikáme společné podniky odvíjející se od společné hry „huťuťuťu“, volejbalu, fotbalu až po závěrečný countrybál nebo táborák. Nejstarší akcí (již 10 let) je ovšem závod ‚Běh údolím Clondike. Tříčlenné skupinky vyráží na několikakilometrový okruh, na němž plní co nejlépe a nejrychleji dané úkoly ze zdravovědy, skautských znalostí, střílení vzduchovkou, lezení po laně a jiné.
Každý den ve stejnou hodinu začínáme a končíme společným nástupem. Skautky a světlušky si oblečou svůj kroj a na zapísknutí píšťalky se seřadí dle družin kolem táborového stožáru. Každý den má na starosti některá ze vedoucích sester a o vaření se stará jedna z družin. Obvyklý průběh ranního nástupu: vedoucí družin oznámí počet přítomných dívek, vedoucí dne oznámí průběh dne, rozdělení činnosti. V pozoru a za zpěvu skautské hymny do oblak stoupá vlajka České republiky. Činnost dne je zahájena zaseknutím sekyrky do specielního špalku. Večerní nástup se liší jenom tím, že znamená ukončení bobříků, rozdání dopisů, zhodnocení dne a ukončení dne stáhnutím vlajky. Nástupy se konají každodenně a dávají tak řád našim táborovým dnům.
Přehled Našich Táborů
| 1989 | → | Seč |
|---|---|---|
| 1990 | → | Svatá Trojice |
| 1991 | → | Fryšták „Tábor pod skalami“ Celých 14 dní jsme si hrály na Robinsony. Stavěly chýše, lovily „zvěř“, vyráběly luky a šípy, zkoumaly okolí, lovily bobříky. Poprvé jsme měli nástupy v krojích jako opravdové skautky a také první z nás slibovali na skautky a světlušky. |
Následující 3 tábory si každá družina hrála svou vlastní táborovou hru. |
||
| 1992 | → | Moravský Karlov „Tábor svorných srdcí“ |
| 1993 | → | Vernířovice „Tábor odvážných srdcí“ |
| 1994 | → | Ramzová |
| 1995 | → | Moravský Karlov II. – Indiánské družiny se probojovávaly až do Mayské říše. |
| 1996 | → | Mírov |
| 1997 | → | Františkov – chata Traťovka – Tento tábor byl opravdu zkouškou pevných nervů a odvahy, protože nás zastihly potopy a my se v noci museli stěhovat domů. Nenechali jsme se zastrašit vodou a pokračovali v táboře v Hraběšicích na chatě. Aristokratické rody se během táborové hry snažily získat přístup ke starodávným městům a získat jejich poklady. |
| 1998 | → | Chrastice I. – Tibet, Budha a duchovno byli tématem tohoto tábora. |
| 1999 | → | Chrastice II. – Být princeznou je sen skoro každé dívky. A my si tento sen skoro vyplnily. Představovaly jsme čarodějnice, podnikaly nejrůznější „lety“ a „čáry“. Na závěr bylo slavnostní noční přijetí do čarodějnického světa. |
| 2000 | → | Chrastice III. – Kdo by se nechtěl podívat po celém světě? Třeba na divy světa, dozvědět se něco o nich, přesunout se v čase a žít před naším letopočtem. O tom všem byl náš tábor. |
| 2001 | → | Vernířovice II. – Patřit do společenství Rytířů kulatého stolu krále Artuše se nakonec podařilo všem družinám. Putovat za posvátným grálem a konečně být pasován na rytíře ženami z té doby byl ojedinělý zážitek. |
| 2002 | → | Chrastice IV. – Přes všechny řecké bohyně a bohy jsme se dostaly až na posvátnou horu Olymp k nejvyššímu bohovi Diovi. |
| 2003 | → | Nová Seninka I. – Přenesly jsme se k protinožcům do daleké Austrálie. Staly se z nás mutantky a inspirovala nás kniha Poselství od Protinožců od spisovatelky Marlo Morgan. |
| 2004 | → | Nová Seninka II. – Ztroskotaly jsme a užívaly jsme si Dva roky prázdnin (Jules Verne). |
| 2005 | → | Nová Seninka III. – Putování po Egyptě. |
| 2006 | → | Nová Seninka IV. – Na tomto táboře se z nás staly Afričanky. Putovaly jsme Pouští a pralesem, pekly africké placky a vyzkoušely si zápasy v bahně. |
| 2007 | → | Vysoká – Tábor ve znamení pohádek a tajné třinácté komnaty. |
| 2008 | → | Adolfovice – Každý den byl výjimečný. Jedna rádkyně = jeden den. |